FOLKtime - Vaše brána do světa folku

30. dubna by se Jaroslav Hašek dožil 130 let. Bohužel zemřel brzy, 3. ledna 1923. Za svého života nepatřil mezi oslavované autory a bylo tomu tak i po jeho smrti. Sláva Jaroslava Haška nastala až s jeho knihou Osudy dobrého vojáka Švejka, přeložené do mnoha jazyků a milované lidmi na celém světě. Švejk i Hašek byli a jsou předmětem literárních rozborů, filozofických úvah či úvah o české národní povaze.

V pondělí 25. března v pražském Divadle Gong pokřtila nová sestava skupiny Žalman & Spol. své nové CD + DVD Živě v Telči 2012 se záznamem loňského prázdninového koncertu na zaplněném nádvoří telečského zámku. A jak je to běžně zvykem u začínajících mladých a perspektivních folkových kapel, i začínající mladá a perspektivní skupina Žalman & Spol. si natočení i vydání nosiče pořídila na vlastní náklady.

Březen má mnoho slavných i méně slavných dat. Kromě narozenin mé vnučky Barbory je třeba připomenout bohužel 15. březen 1939, ale i 17. březen, kdy všichni Irové slaví svého slavného Patrika. Den před sv. Patrikem se tradičně, jako každé jaro, sešli v Salesiánském divadle v Praze členové Jonáš-klubu. Nepršelo, nesněžilo, ale svítilo sluníčko, byť to ještě nebylo to pravé jarní. Tradiční průvodce večerem Milan Zeibert si vzal ten den na pomoc učebnici českého jazyka

V rockovém hudebním životě 70. let minulého století bylo nemnoho důvodů k jásání nad produkcí hudebních nosičů. O to více byl vítán každý pokus hudební úhor zúrodnit něčím, co bude kvést a růst. V roce 1972 na slovenské beatové scéně mimo jiné stále kralovala jména Pavol Hammel, Marian Varga, Fedor Frešo a Fero Griglák. V roce 1972 uplynuly tři roky od vydání jedné z nejlepších beatových desek všech dob, Zvoňte, zvonky zvoňte.

Ve dnech 6. a 7. března se v pražském stodůleckém Mlejně konala, za pečlivé režie a dramaturgie Marušky Navrátilové, již pojedenadvacáté předkola pražské Porty. Zúčastnilo se 10 a 13 soutěžících, tedy zhruba polovina soutěžících z nejsilnějších ročníků z let devadesátých minulého století. A nebylo to vůbec na škodu – už po několikáté jsme byli ušetřeni „trestných poslechů“.

Myslím, že každý zná píseň Kočka ze Záběhlic ze seriálu Hříšní lidé města pražského, kterou zpívá jeden z nejhlubších ženských hlasů, co znám. Hudbu složil génius filmové hudby Zdeněk Liška. Jen málokdo asi zná interpretku této písně. Jmenuje se Věra Nerušilová, dáma s tváří Juliet Greco a kontraaltem jako hrom. Z mládí si hlas paní Věry pamatuji z rozhlasu a televize, kde zpívala se souborem Inkognito kvartet.

Nevím, kdy to přesně bylo, když se mě kamarád František Vlček zeptal, zda znám básníka Jiřího Weinbergera. Kamarádům se nemá lhát, tak jsem popravdě řekl, že nikoliv. Nicméně jsem zatoužil jej poznat a trvalo delší dobu, než se mé přání splnilo. Patnáctého ledna jsem se v kavárně Cafeidoskop v Praze s Jiřím Weinbergerem setkal poprvé. Jiří Weinberger vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, a když nepíše básně

Olomouc až doposud nebyla příliš příznivým městem pro folkové publikum. Čas od času sice přijelo nějaké známé hudební uskupení či písničkář, s mladými kapelami bylo možné setkat se při živých přenosech z Českého rozhlasu, ale chyběly pravidelné klubové koncerty. Nyní je ale vše jinak a folkaři mají důvod k zajásání. Nedávno se totiž do Olomouce přestěhovali Kofe a Vlna z bývalé kapely I.C.Q. a s nimi i frýdecko-místecký hudební pořad Čajfolk.

Ještě stále užíváme staré přísloví „lepší drzé čelo než poplužní dvůr“. Pojem poplužní se užíval pro polní míru, ale také pro pojem půda. Poplužní dvůr nebyl v podstatě nic jiného než najatá budova (statek) s půdou. Poplužní dvory zanikly se zrušením roboty, ale přísloví říkající, že drzost je někdy víc než majetek, platí dál. Světem chodí řada osob s drzými čely, které nahrazují talent, ale plní kapsy.

Jsou setkání, která už měla dávno být. Bohužel k nim nedošlo, protože přes hranice byla nakreslena ostnatá čára a žilo se v rybníčku, po němž se řadě lidí nostalgicky stýská. Ta čára působila jako zavřené dveře směrem ven i dovnitř. Jen občas k nám dorazilo trochu světla a jen na okamžik. V roce 1978 k nám dorazil Johny Cash. Bohužel jeden lístek, který jsem mohl získat, jsem tehdy přenechal jedné, kterou jsem již řadu let nepotkal.

Kulturní středisko Gong ve Vysočanech změnilo podobu. Klasický socialistický „kulturák“ se změnil v útulný Klub Kocour v pozadí s barem a v divadelní sál s číslovanými pohodlnými sedadly. Na dobu minulou, se stolky a židlemi, kde se sedělo podle toho, kdo stál první ve dveřích při otevření, lze jen vzpomínat. Tento týden jsem tento stánek kultury v Praze 9 navštívil dvakrát. Poprvé to bylo na setkání spojeném

Salesiánské divadlo patřilo 10. listopadu 2012 tradičně setkání členů Jonáš klubu. Tradičním byl i moderátor Milan Zeibert, učitel z Třebíče, který to měl, podle mého názoru, ze všech osob stojících ten den na jevišti do Prahy nejdál. Moderátor na začátku řekl, že podzimní setkání nezahájí, jak to téměř vždy bývá, mladá kapela či mladý sólista, ale kapela o něco starší. Tradici ten den porušila kapela George & Beatovens se zpěvákem Karlem Kahovcem.

Byl jsem pořádně překvapený, když mi Pavel Pokorný před dvěma měsíci napsal, že bychom se mu líbili na festivalu, který v sobotu 3.11.2012 napíše svoji poslední kapitolu. Po konzultaci tehdy ještě pouze s Nelou jsem naši účast potvrdil se smíšenými pocity. Především mě zarazil ten poslední ročník. Vím, festivaly vznikají i zanikají. Ale s tím zánikem odchází pokaždé kousek folkového nebe a stejně tak i života těch, kdo nám to „nebíčko“ připravují.

Divadlo ABC pořádá cyklus pořadů o hudebních legendách, bez ohledu na jednotnost žánrů. Tak se vedle sebe, samozřejmě nikoli ve stejný večer, na jevišti objeví Pavlína Jíšová, Pavel Bobek nebo duo Eva a Vašek. V neděli 21. října 2012 patřilo jeviště pražské kapele Klíč. Na rozdíl od jiných „žijících“ legend, Klíč ukončil před deseti lety svou činnost. Jenže letos je tomu 30 let, co se z původní „standardní“ folkové kapely Petrklíč stala kapela Klíč s velmi

Velkou zem na východě, která s námi do rozdělení státu sousedila, zná dobře málokdo z nás. Moje generace se učila povinně ruštině a trvalo dlouho, než jsem si tento jazyk „pokroku a míru“ zamiloval a pochopil, jak je krásný. Součástí té velké země byla i Ukrajina, jejíž nepatrná část byla dvě desítky let součástí naší země a dala vzniknout povýšení života jednoho bandity na nádhernou knihu Ivana Olbrachta. Ukrajina má bohaté dějiny, má vlastní krásný jazyk,

Možná si ještě někdo vzpomíná, že na konci letošního července probíhal v Náměšti nad Oslavou hudební festival Folkové prázdniny, o kterém se zde objevily tři články doplněné mými fotografiemi z prvních šesti dní. Dovolil jsem si je očíslovat jako první, druhá a třetí čtvrtina, ale ta závěrečná čtvrtá čtvrtina, popisující průběh posledních dvou dní, se tu už neobjevila.

Janouškovo Ústí, Muzikanti na plovárně, Muzikanti v Cakli – mnoho názvů měl a má festival konající se tradičně v Ústí nad Orlicí, avšak jméno nejméně, sedm a dvacetiletá tradice již o kvalitách tohoto podniku něco vypovídá. Posledních několik let, kdy se ještě koná ve sportovním areálu Cakle, je velmi vstřícný vůči dětem, které se mohou vyřádit na rozličných atrakcích a dávají tak možnost rodičům alespoň občasně si koncert nerušeně užít.

„Hospodine, pomiluj ny“ – hned první zahraná skladba, naše nejstarší duchovní píseň, dávala najevo, jakou cestou se bude ubírat výjimečný koncert skupiny C&K Vocal uskutečněný v poutním kostele Navštívení Panny Marie ve Skokách, dnes už vlastně neexistující obci spojené se světem jen dlouhou mírně se klikatící polní cestou. Místo odsouzené k zániku se slavnou a zajímavou historií.

Den s Jiřím Pavlicou, který letos připadl na středu 25. července, přiláká vždy na Folkové prázdniny vysoký počet návštěvníků ze všech koutů naší země. Ke smůle mnohých z nich se pro nepříznivou předpověď počasí přesunula scéna ze zámeckého parku do zámecké jízdárny, jejíž kapacita je omezená podle mého odhadu na nějakých 600 až 700 diváků a pořadatelé tedy musí předem ohlídat počet prodaných vstupenek.

Po předchozích dvou dnech pestrých na hudební i divadelní zážitky následovalo v Náměšti nad Oslavou ještě dalších šest dní, bohatých mimo jiné i na vzpomínky letošního léta. Však už od samotného pondělního rána nabízel program Folkových prázdnin nejrůznější dílny zaměřené například na ruční práce a vedle toho byly zájemcům otevřené i workshopy orientálního tance, umění hry na bicí a perkuse, fotodílna a jiné.