gototop
18.06.2012 Písničkář??? (Miloš Keller)    Tisk
Recenze
Vladimír Veit vydává album prostě nazvané Písničkář. Jako by hned v úvodu názvem chtěl defenzívně naznačit, co můžeme čekat. Bohužel, je to tak. Dostaneme porci patnácti písní, jako vystřižených z počátku sedmdesátých let. Vzhledem k délce působení Vladimíra Veita mi přijde trochu neuctivé přirovnávat, ale ubránit se tomu nemohu – trochu připomíná Pepu Nose, trochu Karla Kryla pod sedativy, některými úvahami v textech Pavla Dobeše – ale z žádného nemá to rozhodující charisma. Z hlediska muziky tedy slyšíme dominující kytaru, sem tam ozvláštněno dalším hudebním nástrojem, nejčastěji smyčcovým, melodie podřízené textům a texty pak nepřinášejí žádná nová témata, jejich řešení či nové pohledy. I slovní arsenál je stejný, jako u desítek jiných – kombinace do civilna záměrně stylizované poetiky se snahou šokovat přisprostlými výrazy. Samo o sobě by to nebylo marné, pokud interpret takto svět vidí a cítí, nechť o něm i hovoří jazykem sobě vlastním. Otázka je jinde: Zajímají na desce otevíraná témata ještě někoho? A osloví to někoho v této formě deset let po začátku jedenadvacátého století? Není to vlastně zbytečná deska? Chvíli jsem dokonce pátral v bookletu, není-li to přeci jen nějaká reedice jakéhosi zakázaného samizdatu z počátku sedmdesátek, protože desku vydává Galén a ten občas takovéto „kousky“ vytahuje na světlo boží, jakkoliv by měly žít spíše v milosrdných vzpomínkách, které zůstávají jen na to dobré z každého díla. Ale ne, je to natvrdo rok 2011. Možná tady je klíč k tomu, proč folk a jeho interpreti přestávají být „svědomím“ byť jen části národa. Nejenže už interpreti nezpívají o tom, co aktuálně národ zajímá, bojují stále se svými fiktivními větrnými mlýny a nepřáteli, kteří už dávno nepřáteli nejsou, ale ani to nedělají adekvátní formou. A tím umožňují nástup v producentských laboratořích gramofonových firem vyšlechtěných folkových substitutů. Nevím vlastně, co je horší – jestli toto, nebo naopak úspěch folkových polopravd, podávaných v moderním obalu a v poklusu letem světem mladým hezkým klukem. Obojí folku škodí nakonec asi stejně.

Vladimír Veit - Písničkář
Vladimír Veit: Písničkář
Vydavatel: Galén
Vydáno: 2011
Hodnocení desky: 4,83/10
Seznam písní: Písničkář • Lepší už to nebude • Velbloudi • Až vyrosteš... • Krabička pastelek • Praha • U nás doma • Svobodo! Svoboděno! • Ilona • Dvacátá pátá hodina • Když tě nechce • Zvrhlická • Pro Šárku • Ne, ještě není čas • Vrátil se poutník
Co o albu napsal Miloš Keller: "Písničkář. No a co? To nestačí." (5 bodů)
Více komentářů v hodnocení desek
Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat
 


Vladimír Veit vydává album prostě nazvané Písničkář. Jako by hned v úvodu názvem chtěl defenzívně naznačit, co můžeme čekat. Bohužel, je to tak. Dostaneme porci patnácti písní, jako vystřižených z počátku sedmdesátých let. Vzhledem k délce působení Vladimíra Veita mi přijde trochu neuctivé přirovnávat, ale ubránit se tomu nemohu – trochu připomíná Pepu Nose, trochu Karla Kryla pod sedativy, některými úvahami v textech Pavla Dobeše – ale z žádného nemá to rozhodující charisma. Z hlediska muziky tedy slyšíme dominující kytaru, sem tam ozvláštněno dalším hudebním nástrojem, nejčastěji smyčcovým, melodie podřízené textům a texty pak nepřinášejí žádná nová témata, jejich řešení či nové pohledy. I slovní arsenál je stejný, jako u desítek jiných – kombinace do civilna záměrně stylizované poetiky se snahou šokovat přisprostlými výrazy. Samo o sobě by to nebylo marné, pokud interpret takto svět vidí a cítí, nechť o něm i hovoří jazykem sobě vlastním. Otázka je jinde: Zajímají na desce otevíraná témata ještě někoho? A osloví to někoho v této formě deset let po začátku jedenadvacátého století? Není to vlastně zbytečná deska? Chvíli jsem dokonce pátral v bookletu, není-li to přeci jen nějaká reedice jakéhosi zakázaného samizdatu z počátku sedmdesátek, protože desku vydává Galén a ten občas takovéto „kousky“ vytahuje na světlo boží, jakkoliv by měly žít spíše v milosrdných vzpomínkách, které zůstávají jen na to dobré z každého díla. Ale ne, je to natvrdo rok 2011. Možná tady je klíč k tomu, proč folk a jeho interpreti přestávají být „svědomím“ byť jen části národa. Nejenže už interpreti nezpívají o tom, co aktuálně národ zajímá, bojují stále se svými fiktivními větrnými mlýny a nepřáteli, kteří už dávno nepřáteli nejsou, ale ani to nedělají adekvátní formou. A tím umožňují nástup v producentských laboratořích gramofonových firem vyšlechtěných folkových substitutů. Nevím vlastně, co je horší – jestli toto, nebo naopak úspěch folkových polopravd, podávaných v moderním obalu a v poklusu letem světem mladým hezkým klukem. Obojí folku škodí nakonec asi stejně.


Sdílet na...
Kam dál?

» Otec českého folku zazpívá v Praze (Hynek Žirovnický)

» Deníčkový zápis o Zahradě písničkářů 2010 (Cimbura)

» Pozvánka na květnové Písničkáře sobě (Jana Štěpánková)

» Pozvánka na Písničkáře sobě (Jana Štěpánková)

» Osamělí písničkáři zahajují jarní sezónu (Petr Linhart)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."